Co bylo v hrnci Červené Karkulky?

Pokud je dílo překladem nebo jiným odvozeným dílem nebo vytvořeným ve spolupráci, pak výhradní autorská práva zanikla všem autorům originálu a překladu.

V jedné vesnici žila krásná dívka. Máma ji moc milovala a babička ještě víc.

Babička ušila pro vnučku červenou čepici, která se k jejímu obličeji tak hodila, že dívce začali všude říkat: Červená karkulka.

Jednoho dne matka upekla placky a řekla své dceři:

– Jdi navštívit babičku; Slyšel jsem, že jí není dobře. Přineste jí placku a tento hrnec másla.

Červená karkulka okamžitě odešla k babičce, která bydlela v jiné vesnici.

Při procházce lesem potkala Karkulka vlka, který chtěl tuto dívku sežrat, ale neodvážil se to udělat, protože v lese byli dřevorubci.

Vlk se zeptal Červené Karkulky: Kam jdeš?

Nevěda, že je nebezpečné zůstat s vlkem, mu řekla: Jdu navštívit babičku a přinesu jí od maminky mazanec a hrnec másla.

— Jak daleko bydlí vaše babička? – zeptal se vlk.

“Daleko,” odpověděla Červená Karkulka; támhle, támhle, za mlýnem, v první chýši.

“No,” řekl vlk, “také chci navštívit tvou babičku.”

Já půjdu k ní po této cestě a vy po té a uvidíme, kdo se tam dostane první.

Vlk začal ze všech sil utíkat rovně a dívka se vydala po dlouhé cestě a začala se bavit sbíráním ořechů, chytáním motýlů a vázáním kytic.

Vlk brzy přišel do chatrče, kde bydlela babička, a začal klepat na dveře: Ťuk, ťuk.

“Vaše vnučka, Červená Karkulka,” řekl vlk a napodobil dívčin hlas. Přinesl jsem ti od své matky mazanec a hrnec másla.

Babička ležela v posteli a byla nemocná. Křičela na vlka: Zatáhni za provaz u dveří a odemknou se.

Vlk zatáhl za provázek a dveře se otevřely.

Pak se vrhl na starou ženu a okamžitě ji snědl, protože nejedl déle než tři dny.

Potom zavřel dveře a lehl si na postel staré ženy a čekal na Karkulku.

Po chvíli zaklepala na dveře: Ťuk, ťuk.

Červená Karkulka, když zaslechla hrubý vlčí hlas, byla nejprve vyděšená, ale pak v domnění, že babička ochraptěla, odpověděla: Vaše vnučka, Karkulko. Přinesl jsem ti od své matky mazanec a hrnec másla.

Vlk trochu zmírnil hlas a zakřičel: Zatáhněte za provaz u dveří a odemknou se.

Červená karkulka zatáhla za provázek a dveře se otevřely.

Vlk, když viděl, že Karkulka vstoupila, řekl jí, schovaný na posteli pod přikrývku: Polož na hnětací mísu mazanec a hrnec másla a lehni si ke mně.

Červená Karkulka se svlékla a lehla si na postel. Byla nesmírně překvapená, když viděla na své babičce kožešinu a řekla:

– Babičko, ty máš velké ruce!

– To proto, abych tě mohl lépe obejmout, vnučko.

– Babičko, ty máš dlouhé nohy!

– To je pro lepší běh, dítě.

– Babičko, ty máš velké uši!

– To je za účelem, dítě, lépe slyšet.

– Babičko, jak velké oči máš!

– To proto, abys lépe viděl, dítě.

– Babičko, ty máš velké zuby!

– To je, abych tě snědl.

Když to řekl, zlý vlk se vrhl na Červenou Karkulku a sežral ji.

Překlady od neznámých překladatelů
Překlady z francouzštiny
Příběhy
Dětská literatura
Příběhy Charlese Perraulta
Literatura z roku 1868

PD-starý-70
25%
Odkaz z Wikidata: Wikisource
Odkaz z Wikidata: Wikipedie
Odkaz z Wikidata: Wikimedia Commons
Odkaz na manuál: Wikidata
Odkaz z Wikidata: Wikidata
Odkaz z Wikidata na interwiki:Wikiversity:language:it
Odkaz z Wikidata na interwiki:Wikiquote:language:pl
Stránky bez skenování
Import/lib.ru

Tato stránka byla naposledy upravena 15. srpna 2023 v 14:19.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Attribution-ShareAlike, v některých případech mohou platit další podmínky. Podrobnosti viz Podmínky použití.

Zásady ochrany osobních údajů
Popis zdroje Wiki
dementi
Kodex chování
Vývojáři
Statistika
Prohlášení o souborech cookie
mobilní verze

Nedávno jsem listoval v knize o každodenním životě ve Francii v 17. století a narazil jsem na tuto zajímavou referenci:

„Šetřivé hospodyňky využívaly zbytkového tepla trouby po upečení chleba k výrobě mazanců: řídké těsto se peče rychleji. V Alsasku se na tomto principu připravuje jedno z národních jídel – tarte flambée (tenké vyválené těsto s cibulí a uzeným masem nahoře). Byly to dorty – „vedlejší produkt“ (a ne koláče), které měla Červená Karkulka vzít babičce.“

Abych řekl pravdu, samotný zdroj informací ve mně nevzbuzoval bezvýhradnou důvěru. To však nezabránilo tomu, aby se stal výchozím bodem pro malý gastronomický průzkum.

Jako všechny folklorní příběhy je i příběh o Červené Karkulce velmi variabilní. Ještě ve středověku, kdy pohádka o dívce oklamané vlkem existovala pouze v rámci ústního lidového podání, byly v ní značné rozdíly v závislosti na regionu, kde se vyprávěla. Následné písemné literární úpravy také výrazně proměnily původní příběh. První z nich patří Charlesi Perraultovi a byla vydána v roce 1697 jako součást sbírky „Tales of Mother Goose“. O století později sepsali svou verzi tohoto příběhu i bratři Grimmové a není s jistotou známo, co tvořilo základ jejich interpretace – místní verze lidového příběhu nebo převyprávění Perraultovy „Červené Karkulky“. Vy i já známe nějakou třetí (stotřicátou třetí!) verzi, protože všechny ruské překlady jsou z velké části převyprávění, zcela zjemněné a polidštěné. Zpočátku nebyl příběh, stejně jako všechny starověké lidové příběhy, podle dnešních měřítek vůbec dětinský. Ve verzi, kterou vyprávěli francouzští rolníci v XNUMX. století, vlk krmil Karkulku jídlem připraveným od její babičky a nabídka ležet s ním v posteli byla zjevně intimní. A ani Charles Perrault, který opustil řadu divokých dějových prvků, nemá špetku šťastného konce: vlk nenávratně sežere Karkulku jako lekci pro další generace. A to vše je korunováno přibližně touto morálkou: mladé dívky, nenechte se oklamat a nechoďte do postele jen tak s někým, i když se vydává za laskavou babičku.

Při takovém rozptylu ani v hlavních dějových zvratech nelze očekávat přesnost v detailech. Mluvím o obsahu košíku s dárky (pokud vůbec nějaký košík byl, na kterém se verze také neshodují). Vše velmi závisí na regionu. Například v severní Itálii přinesla vnučka babičce čerstvou rybu a ve Švýcarsku kolečko sýra. Ale protože naším výchozím bodem byla kniha o životě Francie v 17. století, zaměříme se na francouzskou verzi pohádky, relevantní pro toto historické období, tedy na verzi Charlese Perraulta.

V jeho verzi matka Červené Karkulky upekla mazanec (galettes) a posílá svou dceru, aby jeden takový mazanec a hrnec másla (une galette et ce petit pot de beurre) odnesla své nemocné babičce. Samozřejmě se neuvádějí žádné podrobnosti o složení moučných výrobků. Je pravděpodobné, že se jednalo o jednoduché placky bez náplně, a ne o něco složitějšího jako tartes flambées. Na druhou stranu absence přesné definice v pohádce nám umožňuje vyvozovat určité domněnky. Myslím, že pečení jednoduchých mazanců z chlebového těsta zvládne bez problémů každý. Proto má smysl uvažovat o trochu zajímavější variantě.

Obecně se mi líbí myšlenka věnovat pozornost alsaské kuchyni. Ve srovnání s mnoha jinými regiony Francie je hraniční Alsasko, které pravidelně přecházelo nejprve do Německa a poté zpět do Francie, nejvíce synkretické, a to i z gastronomického hlediska. Alsaská kuchyně má mnoho surovin, které jsme zvyklí považovat za tradičně německé: kysané zelí s klobásami, preclíky, gugelhupf. Toto prolínání kultur mi v našem konkrétním případě připadá velmi symbolické, protože ve folklóru vidíme totéž – stejnou pohádkovou zápletku, putování Evropou a všude nabývající jakéhosi národního specifika.

Nevím, co se stalo s různými jinými placky, ale s technologií přípravy „flambing pies“ (tarte flambée se také nazývá flammeküche (v alsaštině) a Flammkuchen (v němčině) – etymologie a význam se nemění bez ohledu na jazyk) je vše jasné. Pekly se bez zbytkového tepla po upečení chleba, jak je uvedeno v mé citaci, ale naopak – před ním, když ještě dřevo úplně nedohořelo a teplo bylo na chleba příliš velké. Shrabalo se odumírající dříví, na rozpálené kameny pece se nasypal mazanec s jednoduchou selskou náplní – a takový plochý moučný výrobek byl hotový velmi rychle, doslova během několika minut. Obvykle byla tato „první palačinka“ okamžitě rozdělena mezi všechny přítomné a okamžitě snědena s velkou chutí.

Mnoho tradičních národních jídel, které vymysleli chudí ne z dobrého života, se postupem času proslavilo, zušlechťovalo, získalo kultovní status a prošlo úžasnou cestou od samého dna až do gastronomických výšin. Dnes je nabízejí ve špičkových restauracích za hodně peněz. Tarte flambée má trochu jiný příběh. Po velmi dlouhou dobu tyto mazanky nevzbudily všeobecný zájem a zůstaly jednoduchým vesnickým pokrmem, který se v alsaských rodinách připravoval nenuceně. Navíc s odezněním kultury pečení chleba v tradiční kamenné peci poněkud utrpěla i obliba tohoto „vedlejšího produktu“.

Teprve zhruba před půl stoletím, v 1960. letech minulého století, mu byla věnována pozornost kvůli rostoucí oblibě pizzerií. Tento jednoduchý koláč je skutečně druh alsaské pizzy. Dnes zaujímá tarte flambée důležité místo v nabídce restaurací národní kuchyně. Analogicky s pizzou se objevilo mnoho druhů tohoto jídla – s různými polevami, včetně sladkých. Existuje dokonce celý řetězec restaurací specializujících se právě na takové koláče. Obecně je tento prvek alsaské kultury nyní oslavován s velkou vášní. Zvu vás, abyste se k nám také přidali.

Žila jednou jedna milá holčička. Její matka ji hluboce milovala a její babička ještě víc. Jednoho dne jí babička ušila červenou karkulku a šaty dívce tak slušely, že jí všichni přezdívali Červená karkulka.
Jednoho dne matka upekla koláče a řekla své dceři:
“Běž, zlato, jdi za svou babičkou, slyšel jsem, že je velmi nemocná.” Vezmi jí placku a hrnec másla.
A Červená karkulka hned šla k babičce, která bydlela v jiné vesnici.

TARTE FLAMBEE

500 g mouky
10 g čerstvého (lisovaného) droždí
Sůl 10 g
350 g vody

300 g zakysané smetany
300 g tvaroh
400 g uzené slaniny
Velké žárovky 3

Myslím, že je jasné, že na tyto koláčky můžete použít jakékoli chlebové těsto dle vlastního výběru. Z toho, co mám v deníku, se recept na pain de mie z tohoto příspěvku docela hodí. Zde chci nabídnout nejjednodušší možnou variantu, která předpokládá, že těsto ani nemusíte hníst – stačí spojit ingredience a nechat 12 hodin kynout. Podle mého názoru je to velmi pohodlné. Jsem líný, ještě nemám planetový mixér, takže tuto metodu pravidelně používám.

Z navrženého množství výrobků získáte cca 850 g těsta (něco určitě zůstane na míse a rukou :)) – to vystačí na tři velké mazanky. Nejlépe se jedí rovnou, hodně pálivé, takže pokud máte malé jedlíky, přizpůsobte tomu množství.

Droždí vetřete do mouky, dokud nezískáte jemnou drobenku. Přidejte sůl a promíchejte.
Zalijte vodou pokojové teploty a míchejte, dokud nezískáte homogenní těsto.
Mísu zakryjte potravinářskou fólií a nechte 12-18 hodin. Během této doby se v něm bez hnětení vyvine požadované množství lepku, těsto výrazně zvětší svůj objem a po odstranění potravinářské fólie uvidíme následující obrázek:
Předehřejte troubu na 250 ºC. Pokud máte kámen na pečení chleba, nezapomeňte jej umístit na správné místo. Mělo by to dobře dopadnout i na plechu, ale při absenci pece na dřevo budou mazanice pečené na kameni stále o něco blíže originálu.
Než vyjmete těsto z mísy, měli byste si připravit náplň. K tomu nakrájejte slaninu na tenké nudličky a orestujte. Přendejte do misky a snažte se nechat všechen přepálený tuk v pánvi.
Cibuli nakrájíme nepříliš najemno (na půlkolečka nebo „čtvrtkroužky“) a orestujeme na stejné pánvi jako slaninu do příjemné zlatavé barvy.
Tvaroh smícháme se zakysanou smetanou (já jsem použila mixér pro urychlení procesu). Není potřeba dosáhnout dokonalé homogenity a hladkosti – ve směsi mohou zůstat malé hrudky tvarohu.
Těsto vyndáme z mísy a rozdělíme na tři stejné části. Na pomoučené ploše každý rozválíme na tenký obdélník. Opatrně přendejte na plech, pokud na něm plánujete péct. Pokud používáte kámen, je lepší pokládat koláče na pečicí papír: na rozdíl od chleba neradi sklouzávají z lopaty a mají tendenci se kroutit, takže je lepší je opatrně položit na kámen přímo spolu s pergamenem .
Každý tarte flambée potřeme tvarohovou směsí, navrch položíme nejprve cibuli a poté slaninu.
Následně vložte placky do trouby na 10-15 minut. Nejlepší je proces pozorovat a sledovat, kdy těsto zhnědne.

Vyndáme, rozdělíme mezi přítomné a hned sníme. Abych byl upřímný, toto samozřejmě není vrchol gastronomické vyspělosti – neměli byste očekávat nějakou fantastickou chuť. Tady máme extrémně jednoduché selské jídlo. Ale horké, nalačno a třeba s teplým mlékem (nebo i studeným pivem) se to vnímá tak dobře, že hrozí, že nebohé nemocné babičce nic nezůstane. Takže je lepší okamžitě nakrájet jeden takový chléb na několik kusů, vložit ho do košíku spolu s hrncem másla – a poslat svou nezbednou dceru na nebezpečnou cestu lesem.