Co jsou ty kulaté koule na dubových listech?
Pravděpodobně mnozí z vás viděli roztomilé kuličky na zelených listech dubu uprostřed léta, jakoby přilepené k jejich spodní straně. Ten je výsledkem činnosti drobného hmyzu – žlučníků, vzdálených příbuzných vos, včel a čmeláků. Všechny patří do řádu blanokřídlých hmyzu. Galové se za starých časů také nazývali inkoustové ořechy, vyráběl se z nich inkoust šetrný k životnímu prostředí (ačkoli v té době bylo vše šetrné k životnímu prostředí) a v některých provinciích bylo sbírání ořechů pro rolníky výnosným obchodem. I takové kuličky jsem našel koncem října při procházce po břehu řeky Belaya u jeskyně Kapova. Jeden list s pár velkými koulemi nedosáhl na zem a visel na větvi. Druhý ležel na lesní půdě a koule na něm byly menší. Zajímavý byl samozřejmě pohled na viníka metamorfózy dubu. Už doma, když jsem zlomil dvě velké koule na jednom listu, objevil jsem v jejich středu kapsli. Ale byl prázdný. Ale uprostřed čtyř ořechů, umístěných na jednom dubovém listu, seděly v kapslích malé, 3 milimetry dlouhé, bílé larvy jako astronauti.
Život hmyzu obecně je velmi složitý. Žlučníkové mají dvě generace – partenogenetickou (kdy se rozmnožují pouze samice) a normální (se samičkami a samci). Vzájemně se střídají. Byl jsem svědkem vývoje partenogenetické generace. Z těchto hálek se po zakuklení larev v tobolkách vyklube v listopadu nebo počátkem prosince stejný drobný, tmavě okřídlený hmyz – partenogenetické samičky. Přezimují na lesní půdě a počkají na roztání sněhu a teplé počasí na jaře. A vesele poletí zase nahoru, do koruny dubů, aby propíchly vejcovod do dubových pupenů a nakladly vajíčka. Vylíhlé larvy budou samci a samice. Uvolňováním růstových látek – auxinů způsobí nádorovitý růst rostlinného pletiva, společně vytvoří žluč, která pro ně bude „stolem i domovem“. Tato hálka na dubových větvích vypadá jinak než na listech – je pýřitá a podlouhlého tvaru. Každá larva, která se živí přerostlými buňkami, si uvnitř postaví vlastní pouzdro, kde se zakuklí. V červnu se z žlučníku vynoří samci a samice, aby se mohli pářit. Obyčejná samice přitom bude vzhledově vypadat trochu jinak než partenogenetická samice, ačkoliv bude stejně malá. Tato samice si vybere ke kladení vajíček dubový list a do každé žíly naklade jedno vejce. Z těchto vajíček se vylíhnou larvy partenogenetických samic, poté si každá vytvoří svou vlastní hálku, vyroste v ní a zakuklí se. No a na podzim z toho vyletí. A tak dále, opakování a opakování střídání generací.
Je zajímavé, že všechny larvy se vyvíjejí nerovnoměrně (některé hálky jsou větší, jiné menší) a vylézají v různou dobu. Z velkých hálek, které jsem nasbíral, již vyletěly samice (z boku byl vidět výstupní otvor) a v malých hálkách se v tuto dobu ještě larvy nezakuklily. A vyletí později. Pokud na podzim, v době, kdy opustí hálky, spadne sněhová pokrývka, bude teplota pod sněhem dostatečně pohodlná na přezimování. A pokud nepadne do začátku prosince, pak možná žlučníci přezimují ve svých tobolkách (jak je uvedeno v některých zdrojích). Dubu na jižním cípu Uralu se nedaří, a tak to mají těžké i jeho škůdci: žlučník poškozuje duby v našich lesích jen zřídka. Stejně jako dub potřebuje dostatek vláhy. Poslední tři roky oproti předchozím byly dost vlhké, a tak toho využili žlučníci ke zvýšení populace.
Partenogeneze má pro organismy adaptivní význam: zvyšuje reprodukční potenciál druhu, podporuje jeho distribuci a umožňuje mu neutralizovat účinky negativních faktorů prostředí. Můra dubová díky partenogenezi ovládla hned dvě ekologické niky – dubové listy a jeho poupata a využívá k tomu dvě roční období – jaro a léto. Díky tříslovinám obsaženým v dubových pletivech jsou hálky jedovaté a nežerou je ptáci ani hmyz. Je pravda, že žlučníci mají také své vlastní parazity, kteří mohou žít uvnitř hálky, na těle larvy. Ale to je jiný, neméně zajímavý příběh.
