Co dělat, když včely napadnou úl?

Stará a dnes již zapomenutá včelařská moudrost říká, že „včely nejvíce kradou, když sejí oves a když ho sklízejí“. Skauting a následné krádeže včel jsou stálým problémem včelařství a někdy vedou k tomu, že dobré sousedské vztahy mezi členy téže včelařské organizace se stávají méně dobrými, ne-li horšími. Obvykle se to týká včelaře, jehož včely kradou, vyčítá ostatním, že chovají zlodějské včely a nutí je hladovět.

Pravda je však jiná. Vinu za krádež nese včelař, jehož rodina je okradena. Realita je taková, že jsou rodiny náchylnější ke krádežím a rodiny, které jsou pasivní. Každá rodina se však samozřejmě může podílet na plenění úlu někoho jiného. Pokud se naskytne příležitost, loupí, i když je jejich úl plný potravy.

Pud hromadění potravy zde převládá nade vším. V řadě případů okradou roj, který se usadil v nějaké dolíku, nebo včelstvo, které se ocitne bez péče včelaře, kde neproběhla žádná protiroztočová ošetření, a přestože se zásobilo potravou, je ze zdravotních důvodů v žalostném stavu. Aktivní včely to rychle odhalí a odnesou vše, co mohou. Krádež má i stinnou stránku, protože kradoucí rodina si přináší nejen jídlo, ale i spoustu klíšťat.

Skrytá a zjevná krádež

Krádež má dvě podoby: skrytá krádež a zjevná loupež. Někteří včelaři o skryté tiché krádeži vůbec netuší a pouze uvádějí, že rodina „málo přinesla“ nebo nepřinesla vůbec nic. Skrytá krádež někdy existuje, i když jde o dobrý úplatek. Létající včelu, která se s nákladem nektaru nedostala ke vchodu, ale sedla si pod vchod nebo dokonce na zem, někdy okamžitě začnou rušit zloději, kteří k ní přiletěli, někdy 2 a 3, vytrvale prodlužují své proboscis k tomu, náročný nektar, kterého se přetížená včela ráda zbaví . Tato situace trvá i u vchodu, který v tuto dobu není nijak intenzivně střežen a zloději, kteří si na nich pochutnávali, míří s kořistí do svého úlu. Později uvidíme, jak včely vylétají z úlu s naplněným medem. Ve svém úlu si přivolají spoustu pomocníků a mohou tak napadené rodině odebrat část nebo dokonce všechny zásoby jídla. Důvodem této situace je obvykle to, že rodina má starou královnu, která produkuje málo feromonů, a rodina je jakoby polosirotka. Po odebrání potravy zloději přestanou tento úl navštěvovat a okradená rodina žije to, čemu se říká „z ruky do úst“, tzn. Co přinesli, to se hned snědlo. Tato rodina po nějaké době z nám dosud neznámých důvodů sebere síly a začne se intenzivně bránit, což se jí daří. Její příjem je však oproti jiným silným rodinám výrazně nižší.

Někdy může nastat situace, kdy rodina z nějakého důvodu ztratila královnu, například při rojení. Nová královna se ztratila při orientačním nebo pářícím letu a rodina se ocitla bez královny a v takové rodině je ochranný pud mnohem slabší a její včely se podřizují zlodějům a rozdávají potravu i hned u vchodu.

Pokud mluvíme o zjevné krádeži, pak si toho včelař zpravidla všimne. Napadená rodina se přitom snaží bránit. U vchodu, stejně jako na zemi před úlem, vidí boj včel. Stává se, že mrtvých včel je již poměrně hodně. Pokud včelař takovou situaci odhalí včas, pak lze bránit bránící se rodině. Pokud už loupež dosáhla takové úrovně, že stráže u vchodu nejsou schopny lupiče zastavit a z úlu odcházejí s plnou úrodou, je již těžké pomoci. Obvykle se doporučuje šikmo zakrýt vchod sklem nebo kouskem zrcadla, což zloděje odradí, když se proti nim objeví jejich obraz. To je však považováno za neúčinné. Někdy se také doporučuje přesunout vyloupený úl od činnosti zlodějů, což je také nejčastěji neúspěšné, pokud včelař neodhalí a neodstraní příčinu krádeže (nejčastěji se jedná o osiřelost rodiny). Pokud se příčina neodstraní, po nějaké době na novém místě bude taková rodina napadena jinými včelami.

Redukce odpichového otvoru

V případě zjištění krádeže lze vjezd zkrátit. K tomu se hodí některá drátěná pletiva, aby nenarušovala větrání úlu. Pokud je vchod těsně uzavřen nějakou deskou, povede to k tomu, že mikroklima v již přehřátém úlu se ještě více zhorší. Jeho včely vylezou z úlu v naději, že nějak ochladí vnitřní prostor, a nebudou překážet zlodějům, kteří budou mít přímý přístup k potravě. Je-li vchod částečně zamřížován, lze úl zakrýt jakousi síťkou nepropustnou pro včely (starý tylový závěs, síť používaná ve stavebnictví na štukatérské práce, moskytiéra). Zloději, kteří vstoupí běžným způsobem, nenajdou při návratu se svou kořistí cestu zpět. Vlastní včely sedí na síťce, většinou naproti vchodu, a včelař, když let utichne, může síťku sundat a vpustit je do úlu. Jedná se o metodu pracnou, ale účinnou. Toto se musí opakovat několik dní, dokud se demoralizovaná kolonie opět nezkonsoliduje a nebude schopna bránit vstup do úlu.

Pokud je loupež již v plném proudu, je nutné zatarasit některé vchody v sousedních úlech. S největší pravděpodobností zloději, kteří ztratili příležitost dále okrást dříve vyloupený úl, zaútočí na úly sousedící s ním. Náhodou je to však jejich poslední akce – prozrazuje to množství mrtvých včel před vchody do úlů, kam už nemohly proniknout. V některých případech tento problém řeší včely samy bez pomoci včelaře, ale výsledek takového rozhodnutí je vidět na zemi před úly.

Pokud si někdo není jistý, zda se v jeho včelíně nekrade, nebo ne, může to zjistit tak, že večer po ukončení letu začnou včely intenzivně vylétávat z jednoho z úlů. Totéž se stane ráno. Tady jedna ze dvou věcí: buď je okrádána rodina, nebo ona sama někoho okrádá. Včelař to pozná podle toho, zda mají vylétající včely plné úrody nebo prázdné a s plnými úly se do úlu vracejí jen obtížně.

Dobrým pomocníkem je zde čistá půda bez trávy před úly, nebo ještě lépe starý prošlý koberec, na kterém jsou vidět náhodné odpadky i jednotlivé mrtvé včely, ale i spousta živých včel. , které brzy na jaře zamrzají v trávě před úly.

Prevence krádeží

Velké zkušenosti s potíráním krádeží jsem získal v 60. letech minulého století, kdy koncem srpna přivedl státní včelař všechny své rodiny (asi 200-250 rodin) do nedaleké opuštěné cihelny, aby je v jednom nakrmil. umístit a rozmnožit je na jaře na kočovná místa. V této době se zde objevila taková masa skautských včel, že nebylo možné otevřít úl a připravit včelstvo ke krmení. Bylo potřeba počkat, až zaprší a včely přestanou létat.

Že je snazší krádeži předcházet, než proti ní bojovat, nevyžaduje žádné vysvětlení. Opět mohu ze zkušenosti potvrdit, že ne vždy je možné krádež zastavit. Dovolte mi uvést příklad. Jeden včelař každý rok po posledním odčerpání medu umístil rámky před svůj včelín, aby usušil. Na mé varování, že to nemůže skončit ničím dobrým, se jen zazubil a ujistil se, že to dělá už řadu let a nic špatného se nestalo. Ale stalo se! Přišel si pro mě (byl jsem tehdy tajemníkem místního včelařského spolku), abych se s ním šel podívat, co se děje, a sepsal prohlášení do vzájemné pomoci na náhradu škody. Došlo to až k tomu, že včely dalších deseti místních včelařů byly po vysušení rámků natolik podrážděné a „rozpálené“, že napadli i rodiny v pavilonech a úplně vše zlikvidovali. V každém z osmi úlů zůstala hrstka živých včel s plodem, ale bez potravy. Před pavilonem je vrstva mrtvých včel.

Abychom se takové situaci vyhnuli, musíme dodržovat některá pravidla. Nejprve je třeba připravit rodiny na dobu aktivity zlodějských včel. Již v červenci je třeba zkontrolovat, zda má každá rodina královnu. Pokud je děloha stará, měla by být v tuto chvíli nahrazena mladou. Neměli byste předpokládat, že je v úlu dostatek včel a začít krmit bez této kontroly.

Dalším nebezpečím v mimochovném období je kontrola rodin s rozebíráním hnízda. Skauti této příležitosti k hodování na otevřených krmných rámcích určitě využijí. Pokud je včelstvo v pořádku, většinou odolává následnému nájezdu zlodějů, ale neobejde se to bez ztráty včel, které uhynuly při bránění svého vchodu. Tento problém se týká především úlů umístěných na dvorku. Včelař v pavilonu se s tím většinou nesetká nebo se s tím setkává ve výjimečných případech. Zkrátka v tuto chvíli musíte vědět, za jakým účelem budete úl otevírat, a vše udělat co nejrychleji. Totéž platí pro extrémní opatrnost při pozdním výběru medu.

Poznejte sílu rodin

Zvláštní pozornost je třeba věnovat doplňování zimního krmiva. Nebezpečí může způsobit tekuté krmivo, kdy rodina není schopna eliminovat sirup protékající výčepním otvorem. Pokud tento sirup objeví skautské včely, mohou v případě silného napadení zlikvidovat i několik včelstev. Také nechtěně rozlitý sirup je třeba smýt a nedoufat, že ho vaše včely najdou a použijí. V pavilonu hrozí, že se v něm mohou nacházet i slabé rodiny, které zcela neobsadí celý objem úlu a mají velký vchod neodpovídající síle rodiny. To se často stává v moderním včelařství při zimování ve dvou budovách. Včely ovládají hlavní vchod, ale málo se starají o další vchod ve druhé budově, který mohou využít zlodějské včely, získávající přístup k potravě, nebo později (v září) vosy. Včelař musí vědět, jakou má sílu včelstva, aby včely mohly ovládat celý úlový prostor odpovídající síle včelstva. Navíc velký objem neprospívá slabým rodinám, zvláště během vývoje na začátku jara.

Raději se probuď

Brzy na jaře nastává situace, kdy některé prosperující rodiny nevyráží na lety hned, ale až po několika teplých dnech. Taková „spící“ včelstva mohou nejprve objevit skautské včely, které nahlásí zdroj potravy, aby zlepšily své zásoby. Není to tak častý jev, ale přesto se to občas stane. Nejlepší je takovou rodinu „probudit“ například otevřením úlu a otevřením několika uzavřených buněk s medem poblíž zimního klubu. Včelstvo efektivně obletí v co nejkratším čase a ochrání svůj vchod před průnikem zlodějských včel.

Neexistuje žádný recept na prevenci nebo odstranění krádeží, který by zaručil 100% úspěšnost, a každý včelař musí udělat vše pro to, aby postižené rodině pomohl včely zachránit, umět se sebrat a ochránit se před zloději. Pokud si ani s naší pomocí nevyvinou ochranný pud, je veškeré naše úsilí marné.