Jak se orchideje živí stromy?

„Myslím, že v orchidejích jsem našel svou celoživotní práci – činnost, která mi vždy dává pocit štěstí. Tohle není nějaký model železnice, který jednou složíte a je to. Svět orchidejí je nevyčerpatelný a nekonečný.

Winfried Shroud věří, že vášeň pro orchideje je ideálním koníčkem.
Dnes navštívíme milovníka těchto opravdu úžasných květin v jeho „svatyni svatých“ a promluvíme si o tom, jak moc si my, pouzí smrtelníci, můžeme tvrdit, že jsme zapojeni do tohoto tajemného světa.

Na stojanech podél skleněných stěn jsou vystaveny stovky květinových osobností. Některé rostou v květináčích, jiné ulpívají kořeny na kouscích kůry nebo starého naplaveného dřeva, jiné visí ve vzduchu a zaplétají kořeny pouze do síťovaných květináčů bez jediného gramu zeminy. Všichni dohromady promění malý starý skleník v pohádkové království, kde, zdá se, můžete pěstovat nejen podivné květiny, ale také třeba malé skřítky. Majitelem tohoto království je Winfried Shroud, pohledný čtyřicátník s brýlemi, který vypadá jako lékař – což je jeho hlavní povolání. Před osmi lety si spolu se dvěma společníky pronajal prázdný skleník v městské nemocnici v Cáchách (dříve měly mít nemocnice květinové farmy). Nyní zde Winfried a jeho přátelé pěstují orchideje – pro sebe i na prodej: založili jeden z prvních „orchidejových“ balíkových obchodů v Německu. Tím je vyřešena i otázka financování koníčku. Máme štěstí: teď, na konci října, začínají kvést téměř všechny orchideje:

— Orchideje kvetou v určitou dobu: většina těchto rostlin pochází z tropického podnebí, kde rostlina musí kvést před monzunovými dešti. Tentokrát připadá na podzim-zimu. Jiné orchideje, které pocházejí z oblastí s vysokou nadmořskou výškou – řekněme z Himalájí – kvetou brzy na jaře.

Nedávno se objevily v ruských květinářstvích a zdobily výlohy drahých obchodů a hotelů: orchideje. V naprosté většině případů se jedná o orchideje odrůdy „phalaenopsis“: ve spodní části je pár kožovitých listů, z nichž vyrůstá vysoký stonek, na kterém jako hejno můr na tenké větvičce, která nemá přesto pokryté listy, pyšné květy se houpou. Již lehce zmatený v říši orchidejí radostně zdravím známou květinu – ale hned se zarazím: Winfried nelibostí krčí nos.

Když se podíváte podél polic s rostlinami, uvidíte především listy – tmavé a světlé, naplněné šťávou a jakoby nalakované voskem a křehké jako schnoucí tráva. Když se podíváte zblízka, uvidíte, jak tu a tam květina nebo poupě zvedne hlavu. A teprve když Winfried Shroud vezme rostlinu do ruky a začne o ní mluvit, pochopíte, že jde o zvláštní svět, ve kterém se mluví zvláštním jazykem, který není přístupný každému:

– Tato mocná rostlina je katlaya. Další, jakoby poprášené červeným práškem, je dendroppium barese. A tady je další dendropium, z Papuy-Nové Guineje, s bílými květy s prolamovaným okrajem a jazýčkem, jako by se právě chystal zrůžovět. A níže jsou oncitie z Peru: vidíte, že je to květina z úplně jiného světa, z vysočiny. Je mnohem přísnější než tropická orchidej a barvy nejsou tropicky jasné, ale mnohem střídmější – žlutá, hnědá. Zatímco tropické orchideje mají většinou jeden velký květ, zde vidíme velké shluky malých květů. Nebo je tu další oncytia: téměř nepostřehnutelné žluté květy, ale uprostřed každého z nich je jasně oranžová tečka, takový květ neunikne jediné včele.

Samotné slovo orchidej má poněkud nejednoznačný význam. Nicméně, co říkám: není nic dvojznačného – „orchideje“ pochází z řeckého slova „orchis“, což znamená mužské semenné žlázy. Obecně platí, že orchidej „královna květin“ není náhodou zneužívána reklamou: ze všech rostlin je určitě nejotevřeněji erotická. Podívejte se na květ orchideje – sami pochopíte, o čem mluvím. Od pradávna sloužila orchidej jako symbol vášně – i když v té době ještě v Evropě neznaly luxusní tropické orchideje, jen jejich skromné ​​evropské sestry.
Mezitím Winfried odstraní ze zdi rostlinu skládající se téměř pouze z jednoho květu – obrovského, jako motýl otakárek, intenzivně modré s bílými a žlutými skvrnami. Tuto rostlinu možná nelze nazvat krásnou: připomíná nemocné dítě s příliš velkou hlavou a slabým tělem. Tenké kořeny propletou kus dřeva. Toto je Graecum elephantinum. Podobu dalších orchidejí naznačují již jejich názvy: bílá jeptiška, šarlatový krucifix, hvězda svatého Josefa:

– A jsou tam i Drákulové, například tady je upír Drákula – vidíte, je to skoro černý květ s bílou korunou uprostřed: vypadá to jako úsměv. Není to pravda: vypadá to skoro děsivě .

Ve volné přírodě existuje asi třicet tisíc druhů orchidejí. Orchideje tak tvoří největší čeleď v celém botanickém světě. Orchideje jsou rozšířené po celé planetě: například violka noční nebo střevíčník pantoflíček, který bez problémů žije na kompostech, také nejsou tak vzdálenými příbuznými nádherných phalaenopsis a slonů.
Orchideje se rozmnožují semeny: po opylení se v každém květu vytvoří desítky tisíc semen, drobných jako výtrusy hub. Ty – stejně jako hlízy rostlin s odříznutými kořeny – rozesílá firma Winfrieda Schrouda.
Mimochodem, je čas se zeptat, jak náš lékař přišel k takovému životu. Ukazuje se, že koníček sahá do dob, kdy byl náš partner ještě student:

„Měl jsem byt na dvorku a byla tam taková tma, že jsem v určité chvíli propadl depresi. Ale řekl jsem si: Já to nevzdám! Šel jsem do obchodu a koupil jsem si spoustu květin, ty nejbarevnější, co jsem našel, byly mezi nimi orchideje. Pak jsem pro ně sehnal speciální křemenné lampy, pak jsem vyklidil celou místnost pro květiny.

Po první orchideji následovala druhá, třetí, desátá: ten, kdo se do orchidejí zamiluje, navždy ztratí srdce.

Ze všech rostlin, které se objevily na zemi, jsou orchideje nejmladší. Jak poeticky napsal účastník jednoho z mnoha internetových fór věnovaných šlechtění orchidejí: „Když už byly všechny ostatní práce hotové, Pán se spokojeně díval na práci svých rukou – a jako cukrář zdobící hotový dort růže, ozdobil svět orchidejemi.“ Abstrahujeme-li od poezie, faktem je, že relativně nízký věk čeledi orchidejí je důvodem, že tato rostlina má poměrně nestabilní genový kód. Proto se orchideje snadno kříží.

Právě křížení orchidejí a šlechtění stále nových, stále výstřednějších hybridů je hlavní vášní světa milovníků orchidejí. Za posledních 150 let bylo vyšlechtěno asi 100 tisíc hybridů – a proces se nezastaví: jednou ročně se na zasedání Královské botanické společnosti v Londýně posuzují a registrují druhy, které se objevily za poslední rok. Každých pět let se zveřejňuje registr všech nových orchidejí. Mezitím je křížení orchidejí téměř nepředvídatelná záležitost. Ani ten nejzkušenější zahradník nedokáže přesně předpovědět, jak se karta genového solitéra vyvine – řekněme, když zkřížíte dvě modré orchideje, výsledek může být oranžová s modrými skvrnami.

Sám Winfried Shroud se křížením nezabývá – jeho společníci jsou pro to nadšení: mimochodem, jeden z nich je také lékař a druhý je odborníkem na statiku výškových budov.
Nejsou to blízcí Winfriedovi přátelé, „spíš soudruzi v neštěstí,“ vtipkuje. Obecně, abych byl upřímný, Winfried nevypadá jako člověk, který potřebuje blízké přátele. Potřeba ho a jeho společníky svedla dohromady: v určité chvíli ani v docela prostorném bytě nezbylo místo pro lidi.

— V sedm ráno se mi s rachotem rozsvítily zářivky, pak byl byt stále vlhčí – denně jsem vystříkl pět až deset litrů vody. Poté se po celém bytě začaly objevovat plísňové skvrny. Ve snaze uniknout vlhkosti jsme si koupili vysoké postele a spali téměř pod stropem. Pak oblečení začalo vlhnout a plesnivět. Zkrátka, v určité chvíli se to všechno stalo nesnesitelným.

Rodinu na poslední chvíli zachránil vzhled notoricky známého skleníku, kde se právě nacházíme. Od té doby, co byly orchideje vyhnány z domova, se rodina s Winfriedovým koníčkem smířila – navíc doufá, že ve své malé dceři najde spřízněnou duši:

— Její první slovo po „táta-máma“ bylo slovo „orchidej“. Pokud vidí rostlinu visící v květináči, ukáže a řekne: “Je to orchidej!”

Jen v celoněmecké „orchidejové společnosti“ je stálými členy dva a půl tisíce lidí. Existuje i řada menších spolků. Většina milovníků orchidejí se ale nerada shromažďuje v hejnech. Na speciálních internetových fórech si vyměňují zkušenosti a potřebné informace. Podle odhadů společnosti je pro tuto věc vážně zapálených asi dvacet tisíc Němců – minimálně časopis Orchideje, který vychází v nákladu 5 tisíc výtisků, má rok od roku více a více předplatitelů.

Společnosti pro orchideje čas od času zveřejňují seznamy slavných obdivovatelů těchto květin – jsou plné jmen politiků, spisovatelů, vědců a filmových hvězd. Lze považovat za náhodu, že lidé, kteří jsou v jediné situaci, mají vášeň pro tuto květinu? Mimochodem, Vladimir Nabokov byl jedním z fanoušků orchidejí, který poznamenal, že milovníci orchidejí mají „sklon k racionalitě, k chladné racionalitě“.

Winfried Shroud má své vlastní vysvětlení vášně pro orchideje. A nepřijde mu divné, že naprostá většina fanoušků těchto barev jsou muži:

— Ano, přibližně 80 procent milovníků orchidejí jsou muži. Zdá se mi, že je to ztělesnění dětských nebo mládežnických snů. Pro mě jako člověka jsou orchideje symbolem dalekého tropického světa, dobrodružství, nebezpečí, erotických pokušení.

Jak v přístupu milovníků orchidejí k jejich rostlinám, tak v posedlosti, s níž jiný obdivovatel hledá ten či onen vzácný druh, je cosi erotického, někdy něžného a někdy vášnivě zběsilého:

– Toto je věčné hledání grálu – které je korunováno pouze okamžitým štěstím. Mnoho našich „orchidejových lidí“ navazuje magické vztahy s tou či onou rostlinou. Řekněme, že jeden z našich klientů hledá Catlaya babigerum – to je africká orchidej, malá, jasně červená, chlupatá. Kdybych vám ji teď ukázala, řekli byste „jaká ošklivá květina“! Už šest let ji ale hledá.

Před pouhým stoletím a půl Evropa ani nevěděla, co je orchidej. Stejně jako mnoho jiných způsobů, móda pro orchideje vtrhla do Evropy přes Britské ostrovy.

Jeden z vtipů historie: právě v primitivní viktoriánské Anglii se v polovině 19. století objevila tato nejsmyslnější, zkažená květina. Najednou se móda orchidejí prohnala celým ostrovem: ze zámořských kolonií se za obrovské peníze přivážely stále složitější květiny.

Tehdy začal proces ničení divokých orchidejí na jihoamerickém kontinentu a tichomořských ostrovech, což vedlo k tomu, že se dnes mnoho orchidejí uchovává pouze ve sklenících. Navzdory tomu, že vzácné orchideje jsou chráněny přísnými mezinárodními zákony, na letištích v Latinské Americe je tu a tam zadržován pašovaný náklad – orchideje, které se staly obětí pytláků.

Ze skleníku na okraji Cách se do všech částí světa rozesílá až sto balíků týdně a přibližně stejný počet balíků sem dorazí z Japonska, Singapuru, Mexika a Spojených států. Globalizace světa milovníků orchidejí proběhla již v 70. letech. Cena některých pozemků dosahuje několika set eur, a to zdaleka není limit: zvláště úspěšné nebo jedinečné hybridy, květiny s neočekávanou kombinací barev, neobvyklá velikost květin se na aukcích orchidejí oceňují na částky blížící se v extrémních případech dvaceti tisícům eur.

To však není nic ve srovnání se slavnou „orchidejovou horečkou“, která zachvátila viktoriánskou Anglii v 80. letech 19. století, kdy se za vzácné orchideje vydával celý majetek. Rostliny byly jako šperky uchovávány ve skleněných vitrínách, chráněny před jakýmkoli úderem větru.
Mezitím to rostliny vůbec nepotřebují. Orchideje nejsou vůbec tak šmrncovní, jak by jejich vzhled mohl naznačovat. Naopak: jsou zvyklí přežívat v nejtěžších podmínkách. Jediným nejhorším nepřítelem domácí orchideje je nadměrné zalévání:

— Pro orchideje není nic horšího než stojatá voda v květináčích. Většina domácích orchidejí umírá kvůli nadměrnému zalévání. Je lepší nechat své orchideje trochu vyschnout než naopak. Před zaléváním orchidejí strčte prst do květináče: pokud je i trochu vlhkosti, je lepší počkat .

Ještě jedna věc: nepokoušejte se zasadit orchidej do země. Naprostá většina odrůd půdu nevyžaduje. Trocha vody, trocha prachu navátého větrem, ptačí trus – to je vše, čím se orchideje v přírodě živí. Orchideje jsou epifyty, často rostou na stromech nebo pařezech, ale nejsou parazity – používají kmen někoho jiného pouze jako podporu. Proto se doma vysazují do speciálního substrátu – zeminy připravené z nasekané kůry s malým množstvím minerálních hnojiv. Příprava takových substrátů je také majetkem každého sebevědomého „pěstitele orchidejí“, diskuse o receptech zabírají na internetových fórech mnoho stovek stránek.
Po prostudování mnoha z nich jsem se kromě již zmíněných dozvěděl tyto cenné informace: po odkvětu orchideje je potřeba klid. Proto byste měli: odříznout stopku a rostlinu umístit na poměrně světlé, ale pokud možno chladnější místo než dosud, zalévat méně často a nehnojit. Takže dva nebo tři měsíce. Všechny orchideje navíc potřebují hodně světla, ale v žádném případě otevřené slunce. Zbytek jsou slasti. Podle těchto jednoduchých pravidel mají tři orchideje, které žijí na mých okenních parapetech, každoroční kvetení – což se pro mě pokaždé stává malým zázrakem.

Vášeň pro orchideje však přes všechnu exotiku dávno přestává být elitní. Například holandské šlechtitelské společnosti prodávají až několik milionů rostlin ročně.
Vyprávím Winfriedu Stroudovi o těchto statistikách a vidím, že se opět nelibostí mračí:

„Osobně mě mrzí, že se lidem tímto způsobem ukazuje jen malá část světa orchidejí, jen jeden nebo dva druhy. A zbývajících třicet tisíc, tyto vzácné, tyto zvláštní, tyto krásné květiny, tak zůstávají mimo vědomí. A těm, kteří náhodou mají na parapetu tuto první orchidej, mohu doporučit pojmout ji jako bránu do úplně nového světa.