Co se stane, když do karbidu přidáte vodu?

Stejně jako mnoho dětí z 90. let, ani moji kamarádi z ulice si nenechali ujít příležitost dovádět s karbidem, pokud se jim ho podařilo sehnat.

Většinou se nám to podařilo ukrást svářečům, kteří přišli něco svařit do starých domů v mém okolí. Karbid uchovávali v pytlích.

Při první příležitosti malé ručičky dětí rychle nabraly, co mohly, a pak se dětem zajiskřily podpatky a na zemi zanechávaly ohnivé stopy.
Co dělat s karbidem ve věku 10 let? Házet to do louží a dívat se, jak bublá? Ponořit ho do vody a cítit teplo, které uvolňuje? Namočit a zapálit? To je samozřejmě vše, ano, ale hlavní zábavou bylo natlačit to do plastové láhve, naplnit vodou, dobře s ní zakroutit, zatřást, láhev vyhodit a počkat, až ji plyn uvolněný karbidem exploduje. peklo. Bylo to zábavné a nepředvídatelné, protože láhev vždy nečekaně explodovala.

A jednoho krásného karbidového dne, kdy bylo slunce vysoko a naše kapsy byly plné karbidů, jsme se jako obvykle zabývali vybuchujícími lahvemi. Ten den jsme jich vyhodili do vzduchu docela dost, ale jedna z lahví nechtěla explodovat. Tahle láhev, která strašně praskala od plynu v ní nahromaděného, ​​se s námi táhla až do večera a usadila se vedle nás, když jsme se, unaveni čekáním, až to vybuchne, zaměstnali jinými věcmi. Jinými věcmi mám na mysli vykopat díru uprostřed našeho dvora, v pískovišti, a rozdělat tam karbidový oheň (používám toto slovo příliš často?)
Sedíme v kruhu mladých chemiků, házíme reagencie do ohně, šťoucháme klacky a pak ta láhev, která nikdy nevybuchla, spadne do ohně.
Nepamatuji si, kdo byl ten chytrý chlap, který rozhodl, že to bude zábava.

Několik sekund se všichni hloupě dívali, jak hoří, ale pak si uvědomili, že teď nejen kurva, ale kurva, abych tak řekl, s ohněm.
Zbývalo jen vstát, otočit se a udělat pár kroků. A pak se rozpoutalo peklo.

Dobře, nebylo to samozřejmě tak epické, ale nebylo to tak špatné. Všichni jsme se rozprchli různými směry, připadalo nám, jako bychom byli hodně tlačeni do zad. V bytech lidí praskalo sklo a třásly se lustry. Všichni vyběhli na ulici a nechápali, co se tam sakra stalo.
Trvalo nám pouhých 5 sekund, než jsme co nejrychleji utekli druhou kosmickou rychlostí, daleko od místa činu.
Později na konzultaci s dětmi bylo rozhodnuto: aby bylo zažehnáno jakékoli podezření, je nutné jít všichni společně v davu k nejstaršímu v domě a zeptat se: „Víte, co to tam zaburácelo? kdo to udělal?”

To jsme udělali. Ano, nebyli jsme moc chytré děti. Ale řekla, že neví, a my, inspirováni pocitem beztrestnosti, jsme se pustili do bláznivých věcí.
Uplynulo mnoho let a když vidím nejstarší v domě, zdá se mi, že stále něco ví.

Ale je mi skoro 30 a je mi to jedno :)
PS Omlouvám se za chyby, nejsem moc sečtělý.

– Copak nevíš, co to tam zabouchlo a kdo to udělal?

Když jsem byl malý.
Obecně to bylo v létě 91-92 (ve věku 3 – 4 roky)

My, jako všichni normální lidé našeho věku, jsme odpálili a zapálili vše, co vybuchlo a shořelo.
Včetně karbidu.
Jednoho dne jsme svářečům ukradli půl kbelíku karbidu. Začali uvažovat o tom, jak ho epesněji zničit. Nedívali jsme se na láhve Dichlorvos, bylo to příliš triviální. Kéž bych mohl vyhodit do povětří něco tak velkého. A pak někdo, už si nepamatuji kdo, přijde s nápadem nafouknout láhev s mlékem! Tři vědra!
A jeden můj tehdejší kamarád říká, že jeho babička má takovou baňku.
Bezpečně ji (baňku) ukradl.
Vyhodit dříví do povětří ve vesnici bylo příliš snadné. Proto jsme se rozhodli vyrazit na nedaleký kopec. Kde jsme neustále stavěli chatrče a pálili ohně.
A tak jsme se dali do práce. 4 osoby. Vezměte si s sebou vědro karbidu, vědro vody a baňku. Kopec sice není moc velký, ale v tom věku se mi zdál obrovský a ještě s takovým nákladem. Obecně jsme se na to nějak vyšplhali (tato energie by šla mírovým směrem).
Zapálili malý oheň, zajistili na něj baňku, nalili do ní vodu, naplnili ji veškerým karbidem a pevně zavřeli střechu baňky na petlici. Lehli jsme si do nedalekého příkopu a začali čekat.
Čekali jsme dlouho. Oheň začal dohořet. Je dobře, že jsme do toho v tu chvíli neházeli dřívím, jak jsme chtěli.
A pak to explodovalo. Výbuch byl takový, že jsme byli nějakou dobu hluší. V místě požáru byl kráter o průměru asi jeden a půl metru a hloubce půl metru. Nebyla tam žádná baňka.
Začali jsme hledat. A našli to. Asi 100 metrů od epicentra. Jen už to nebyla baňka, ale kus zmuchlaného hliníku. Soudruh, který ji přivedl, když viděl, co se s ní stalo, začal plakat. “Dostanu to od babičky!” Ukázalo se, že si myslel, že se s lahví nic nestane. S lahví dichlorvosu se nic nedělá. Ve vesnici ale výbuchu nevěnovali pozornost. V našem dole docházelo k neustálým výbuchům. A v sousední vesnici se také neustále ozývaly výbuchy v lomu. Na neustálý rachot si proto již všichni zvykli.

Řemeslníci nabízejí různé metody, včetně použití karbidu pro snížení počtu žump nebo zlepšení filtračních vlastností půdy. Karbid vápníku reaguje s vodou za uvolňování acetylenu, u kterého se očekává, že přispěje k výše uvedeným účelům. Takové metody však nedoporučujeme používat.

Karbid vápníku je toxická látka první kategorie

Otázky životního prostředí a bezpečnosti jsou při manipulaci s chemikáliemi vždy v popředí. To platí zejména pro tak nebezpečné sloučeniny, jako je karbid vápníku. Tento materiál patří do první třídy nebezpečnosti pro lidské tělo (GOST 12.1.007) a vyžaduje při použití zvláštní pozornost.

Vlastnosti

Karbid vápníku (CaC2) je pevná sloučenina, která při kontaktu s vodou uvolňuje acetylen (CXNUMXHXNUMX). Tento plyn je široce používán v průmyslu jako svařovací palivo díky své vysoké teplotě spalování.

Navzdory svým užitečným vlastnostem je však acetylén hořlavý a výbušný plyn, což ukládá vážná omezení jeho použití. Je třeba si také uvědomit, že karbid sám o sobě představuje značné nebezpečí kvůli své vysoké toxicitě.

Rizika používání

Existují praktiky použití této směsi pro čištění žump a septiků. Někteří lidé věří, že acetylen může pomoci rozložit odpad a snížit potřebu čerpání. Takové metody však mohou být velmi riskantní.

Při reakci s vodou vznikají kromě acetylenu další produkty rozkladu, které mohou být nebezpečné pro životní prostředí a lidské zdraví. Existuje možnost kontaminace podzemních vod toxickými sloučeninami – následky mohou být dlouhodobé a nepředvídatelné.

Nezapomínejte také na riziko požárů nebo dokonce výbuchů v důsledku nesprávného skladování nebo používání tohoto materiálu.

Podívejme se však na možné vlastnosti úpravy karbidu vápníku pro septiky a absorpční jímky.

Použití karbidu pro čištění žump

Žumpa je vodotěsná nádoba pod dřevěný domek s otvorem v podlaze, určená pro dočasné uskladnění guana majiteli haciend.

• Rychlé plnění s malým objemem.
• Přítok taveniny, deště nebo spodní vody kvůli špatné odolnosti vůči vodě.
• K likvidaci hustého kalu je zapotřebí kalové čerpadlo – výkonnější a dražší stroj na likvidaci odpadních vod.

Karbid vápníku dokáže částečně změkčit obsah a vyčistit stěny, ale existuje mnoho přípravků na žumpy, které to dokážou bezpečněji a efektivněji.

Aplikace karbidu v absorpční jímce pro zlepšení filtrace

Na rozdíl od jímky je absorpční studna pro septik zařízením, které umožňuje odpadní vodě po předběžném usazení a úpravě filtrovat půdu.

Hlavní problémy absorpčních studní:

• Neúčinný v jílovitých, hlinitých půdách s nízkým filtračním koeficientem. Na druhou stranu jíly a hlíny celkem dobře chrání podzemní vody před biologickým a chemickým znečištěním.
• Možnost kontaminace pitných zdrojů (studny, vrty) prostřednictvím podzemních vod v písčitých, hlinitopísčitých a štěrkových půdách díky vysokým absorpčním vlastnostem.
• Kolmatace (zanášení) porézní vrstvy (písek, písčitá hlína), což vede ke snížení účinnosti absorpčních vlastností.

Karbid vápníku může dočasně zlepšit absorpční vlastnosti půdy ve studni.

Jak rychle se ucpe sací jímka septiku?

Životnost absorbční studny septiku se liší, ale ucpání je nevyhnutelný proces. Hlavní faktory ovlivňující rychlost zanášení:

• Intenzita použití. Čím více odpadních vod vstupuje, tím rychleji dochází k nasycení.
• Průměr studny. Čím menší je průměr jímky a plocha filtrační části, tím rychleji.
• Kvalita předčištění. Nedostatečné čištění urychluje hromadění usazenin. Biologické čistírny nebo aerační stanice s úrovní čištění až 98 % výrazně předčí dvou nebo tříkomorové usazovací nádrže (úroveň čištění asi 30 %) z betonových skruží.
• Složení odpadních vod. Mastnota a čisticí prostředky přispívají k urychlenému zanášení.
• Koeficient filtrace půdy. Čím nižší koeficient, tím rychlejší.

Aby se předešlo předčasnému ucpání, doporučuje se:

1. Systém pravidelně udržujte.
2. K rozkladu sedimentu používejte biologické přípravky.
3. Kontrolujte složení odpadních vod.
4. Klasická dvou nebo tříkomorová usazovací nádrž by měla být doplněna biofiltrem s rašelinou.

Správná péče prodlouží výkon vaší studny a odstraní časté problémy s kanalizací!

Závěry o použití karbidu

Použitím karbidu k čištění žump nezvětšíte objem nádoby ani nesnížíte počet čerpadel. Co se týče absorpčních vrtů, existuje zde riziko kontaminace podzemních vod kvůli vysoké toxicitě reakčních produktů mezi karbidem a vodou.

Uvažovaná metoda může mít dočasný účinek na uvolňování kontaminantů, ale potenciální nebezpečí ji činí nepřijatelnou. Otrava vody, riziko výbuchu a tvorba toxických sloučenin vyžadují při manipulaci s takovými chemickými sloučeninami seriózní zvážení.

Závěrem lze říci, že při výběru metod čištění by měly být upřednostněny bezpečné a ekologicky šetrné technologie. Použití chemických sloučenin, jako je karbid vápníku, vyžaduje přísnou kontrolu kvůli jeho vysoké toxicitě a potenciálu způsobit znečištění životního prostředí nebo nehody. Při volbě metod čištění je třeba vždy brát v úvahu možné důsledky pro lidské zdraví a životní prostředí.