Proč holubi vrkají a chodí v kruzích?
Mým koníčkem jsou holubi. Od raného dětství jsem byl fascinován těmito nádhernými ptáky. Soused měl holubník. Potěšilo mě obdivovat let hejna a let každého holuba. Každý, kdo alespoň jednou zažil pocit lásky, soucitu a péče o tyto tvory, se ho nezbaví snadno a rychle – holubi vás dokážou uhranout svou krásou a přístupem k lidem.
Za symbol Ruska je považována bříza, ale k našim symbolům bych přidal i holubici. Rusští holubi nás vždy fascinují a pouze skuteční milovníci holubů budou schopni pochopit veškeré kouzlo, které pochází z těchto nádherných ptáků. Poštovní holubi Ruska vyvolávají obdiv v každém člověku. Stačí si jen představit, jak tito malí ptáci, kteří překonali stovky kilometrů, létají domů, kde stojí jejich rodný holubník.
Když jsem byl v 1. třídě, táta, když viděl mou vášeň, mi dal dárek – koupil 3 páry holubů. Moje radost neznala mezí! Doslova o den později jsem měl na střeše lázeňského domu svůj vlastní holubník. Společně s tátou jsme ho postavili vlastníma rukama. A pak začala moje pečlivá práce: péče, krmení, ochočování a hlavně sledování mých mazlíčků. Byl jsem připraven zírat na oblohu celé hodiny a čekat, až se moji mazlíčci vrátí domů. Hejno holubů poletuje ve velkých kruzích a stoupá tak vysoko, že jsou vidět jako sotva znatelné tečky. A když se hejno vrátí, někteří holubi, klesající, vzlétají, roztahují křídla a nemáchají jimi jako na padáku. Někteří holubi si rádi hrají tak, že převracejí ocas a energicky mávají křídly. Proto jim říkám plácačky. Po sestupu sedí holubi na dřevěné příčce na střeše. Rád držím holuba v rukou, krmím ho z tlamy, sleduji, jak se holubi krmí, když chodí po dvoře. Jedí pouze čisté obilí. A pijí vodu po doušcích a nasávají vodu jako pumpa. Každého svého holuba vysoko na obloze poznávám podle letu, znám zvyky každého z nich. Vím také, která holubice se kamarádí s kterou holubicí. Dvojice holubů projevuje vzájemnou lásku velmi zajímavým způsobem. Zůstávají spolu, holubice vrčí, běhá kolem holubice, zobákem jí narovná peříčka, zobákem jí bere a drží zobák, no, stejně jako při líbání. Není jediný, kdo vrká, i holubice k němu vrká, i když mnohem méně často, tiše a na krátkou dobu doby. Když holubice dlouho nechodí do hnízda, holubice zakňučí, nafoukne úrodu, následuje paty a dělá šťouchavé pohyby. Zdá se, že tím holubici připomíná, že je čas sednout si do hnízda. Mladé holuby učí létat vůdce hejna, ale také mě to zajímá. Zvednu holuba, hodím ho, on vzlétne, sedne si nejdřív na plot, pak na střechu a tak postupně začíná létat.
Jaké potíže se staly mým ptákům! Zemřeli na nemoci, na nešťastnou lásku a kocour je unesl a on jich snědl asi dvě desítky. Jednoho dne začali holubi mizet rychleji a více. Znovu jsem si myslel, že je to kočka, ale jednoho večera můj přítel viděl nějakého ptáka, jak honí moje mazlíčky. Rozhodl jsem se neopustit dvůr a počkat na ni. A najednou jsem zezadu zaslechl nějaké šustění a přikrčil se, pak jsem zvedl hlavu a uviděl přesně toho ptáka, o kterém mi můj přítel vyprávěl. Ptáček vypadal takto: bílý s červenými křídly, který měl v zobáku jednoho z mých holubů a navíc před sebou honil dva domácí mazlíčky. Tento incident mě velmi rozrušil a několik dní jsem nemyslel na nic jiného! Koneckonců jsem je velmi miloval a teď je může všechny zabít nějaký pták! A tento pták létal každý den. Asi po týdnu mi z osmdesáti ptáčků zůstalo asi pět holubů. Byla to pro mě opravdová tragédie. Nevím důvod, ale tento pták se znovu neobjevil a moji holubi se začali znovu množit!
Nyní se stále věnuji chovu holubů!
Když jsem byl ve třetí třídě, zúčastnil jsem se vědecké a praktické konference pro školáky a studenty, kde jsem mluvil o svých mazlíčcích. Při přípravě na tuto konferenci, prostudování další literatury, s využitím informací z internetu jsem se dozvěděl, že vztah mezi člověkem a tímto ptákem má velmi starou historii – mnozí vědci tvrdí, že holub skalní je prvním ptákem domestikovaným člověkem. Podle všeobecného mínění odborníků byli domestikovaní holubi původně lidmi využíváni jako zdroj potravy, ale největší oblibu si ve světě získali jako přenašeči zpráv. Před několika tisíci lety si člověk všiml fenomenální náklonnosti k posílání zpráv mezi holuby. Poštovní holubi byli během Velké vlastenecké války používáni pro seriózní a zodpovědnou práci. Pro průzkum v armádě byly vytvořeny mobilní holubářské stanice. Během dne holubi z některých stanic odevzdali až 55 holubů, v bojových podmínkách i více. Zcela oprávněně se holubům staví pomníky a vznikají legendy. Nyní se poštovní holubi nazývají sportovní holubi. Holubí sport je velmi populární a široce rozvinutý jak u nás, tak v zahraničí.
Holubice jako symbol míru je známá už od příběhů o celosvětové potopě, kdy holubice přinesla na Noemovu loď olivovou ratolest na znamení, že potopa skončila a Bůh uzavřel mír s lidmi.
Znovu jsem se přesvědčil, že chov holubů je dřina, která vyžaduje veškerou zodpovědnost, trpělivost a znalosti. Chov holubů není jen o zařizování holubníku a péči o ptáky, je to také dlouhá a pečlivá příprava holubů k letu, ale vždy je odměněna.
Jde mi hlavně o to, aby mě můj koníček bavil. Holubice mi dodávají dávku optimismu a energie. Relaxuji ve svém holubníku a užívám si práci, kterou jsem udělal. Holubi mi zabírají volný čas, povzbuzují mě k získávání určitých znalostí a pěstují skutečný smysl pro lásku ke zvířatům a úctu k přírodě. Protože je to posvátný pták, který je schopen lásky, přináší našemu světu dobro a můžete se od něj naučit loajalitě. Vždyť kam moji holubi poletí, tam se ke mně určitě vrátí!
Pilup Taťána Nikolajevna
Veškeré osobní údaje jsou zveřejňovány se souhlasem subjektu (subjektů) se zpracováním osobních údajů.
