Proč se tak Rajská jablka jmenují?

Site pravklin.ru zastaví svou práci.

Zveme vás do mediálních zdrojů Smutného kostela v Klině. Najdete zde informace o nejvýznamnějších událostech v životě Ruské pravoslavné církve, novinky z Klinského děkanátu a farnosti Smutného kostela a také se můžete podívat na nejnovější díly televizního pořadu „Cesta do chrámu. “

Nové webové stránky s aktuálními informacemi: pravklin.rf

Telegramový kanál mediálního centra Ortodox Klin: https://t.me/pravklin

Kanál YouTube s epizodami televizního programu „Road to the Temple“: https://www.youtube.com/@PravklinRu

Skupina VKontakte s farními novinkami: https://vk.com/pravklin

Autor: Natalya Kulikova

Jako dítě jsem každé léto trávil s prababičkou a prarodiči na dači. Měli jsme starý jabloňový sad – osm až deset jabloní různých odrůd. Úplně jako první dozrála voňavá „Bílá náplň“, malá sladká jablíčka odrůdy „Ranetki“, velká červenolistá „Autumn Striped“ a pozdní zdravá „Antonovka“. Nejvíc ale vzpomínám na jabloň, na které rostly velmi malé, bobulovité plody. Všichni jim říkali „rajská jablka“. Chutnaly kysele, i když byly zralé, ale jejich barva byla úžasně krásná – malinová.

Babička vždycky dělala z jablek džem a kompot. V dobrém roce k tomu stačila velká „ušlechtilá“ jablka. A k mé oblíbené jabloni se všichni chovali jaksi nevážně, a proto část úrody vždy zůstala na stromě. Ale až do mrazu stál strom elegantně: na jeho spadlých větvích jako vánoční girlandy zářila malinká jablíčka a pak si na nich hodovali zimující ptáčci.

Z těchto malých jablíček dělala povidla i moje babička, ale v dobrém roce toho dělala málo a teprve když bylo málo „ušlechtilých“ jablek, přišla na řadu ta „rajská“.

Úžasné je, že tato jabloň byla vždy pokryta ovocem, i když na jiných stromech žádná jablka nebyla. Džem z „rajských jablek“ byl neobyčejně krásný – malinová jablka jako bonbón úplně plavala v sirupu. Vždy mi to přišlo nejchutnější!

Proč se právě těmto kyselým malým jablkům, která jsou lidé někdy líní trhat, říká „ráj“? S touto otázkou jsem se rozhodl obrátit na svou prababičku, která ctila církevní svátky a vždy chodila jablkům žehnat k Spasiteli jablka.

Po vložení džemu z „rajských jablek“ do vázy a nalití aromatického bylinkového čaje do šálků začala prababička své tiché, klidné vyprávění. Nevím, zda se tato legenda předávala jako legenda z úst do úst, nebo ji pro mě vymyslela moje prababička, ale poslouchal jsem se zatajeným dechem.

V dávných dobách měl bohatý pán luxusní ovocný sad. Dokonce říkali, že se nacházel nedaleko místa, kde se kdysi nacházela rajská zahrada. Alespoň si to pán myslel, a to mu přidalo na hrdosti. Nebyla to jednoduchá zahrada – stromy v ní rozuměly lidské řeči – právě slovy dosahovali šikovní zahradníci vysokých výnosů a chutných plodů.

Byla to slova lichotky, díky nimž se každý strom snažil překonat ostatní, slova, která je udržovala ve strachu a poslušnosti. Stromy se učily, že jejich plody by měly být největší, nejšťavnatější a nejsladší, aby je mistr mohl úspěšně prodat a stát se ještě bohatšími. Neměli je dávat nikomu jinému než jejich majiteli. Za nedodržení těchto podmínek je čekala krutá odplata – stromy mohly být poslány na dříví. A ačkoli se to ještě nikdy nikomu nestalo, všichni se velmi snažili pánovi vyhovět.

Abych řekl pravdu, každý strom už chtěl být nejlepší, a tak všichni vesele lezli do cizích kořenů, vytahovali šťávy a vzájemně si bránili v růstu. Přece jen takhle žít bylo mnohem jednodušší a pohodlnější.

V této zahradě ale rostla jedna jabloň, která nebyla ovlivněna lichotkami ani výhrůžkami. Bez ohledu na to, jak ji zahradníci přesvědčovali, jakkoli ji zastrašovali, nechtěla se stát lepší na úkor ostatních. Zahradníci byli překvapeni, jak takový „nekultivovaný“ strom vůbec vyrostl v této krásné zahradě. Jablka na něm byla malá, nakyslá, ale krásně karmínové barvy. Tím ale její přednosti končily a kategoricky se nechtěla zlepšit. Zahradníci se marně odvolávali na její pýchu, už byla šťastná.

Krásná zahrada nebyla pro cizince uzavřena: aby tam pán potěšil svou pýchu, dovolil tam všem přijít. O své plody se bát nemusel – stromy je stále nikomu nevydaly pod trestem smrti.

Jednoho dne se do zahrady zatoulal unavený cestovatel. Trápil ho hlad a žízeň, zásoby byly vyčerpány a cíl cesty – hora Tábor – byl ještě velmi daleko. Když tulák viděl, kolik krásných plodů je kolem, požádal ho, aby mu nějaké dal. Zahradníci ale odpověděli, že o tom, koho ošetřit, rozhodují pouze stromy. Na tuto žádost všechny stromy jako na povel zvedly větve vysoko a jen jedna jabloň se sklonila k zemi, aby tulák mohl ochutnat její plody. Když utišil svůj hlad, vzal si do cestovní tašky několik jablek.

„Toto jsou nejchutnější jablka, která jsem kdy ochutnal! – zvolal, – nikdy jsem nic lepšího nejedl. Tato jablka jsou opravdu nebeská!“

Stromy si ze závisti stěžovaly svému pánovi na jabloň a zároveň na zahradníky. Vykopl zahradníky a nařídil poslat jabloň na dříví. Když byla pokácena, mnoho plodů spadlo na zem a ptáci, kteří je snědli, rozšířili semena do celého světa. Od té doby nové jabloně, které se objevily na různých místech, každoročně štědře rozdávají lidem své plody. Začalo se jim říkat „rajská jablka“ – jen jim a žádným jiným.

A tulák pokračoval v cestě. A jeho cestovní tašce dlouho nedošla jablka. Pohostil je každému, koho na své cestě potkal, a řekl: „Zkus to! To jsou skutečná nebeská jablka.”

Říká se, že tento poutník se později stal svatým asketou – možná slavným nebo možná jedním z tisíců těch, které zná pouze Ten, ke komu byl na cestě.

Doufám, že mi nic z vyprávění mé prababičky neuniklo. Možná teď někteří z vás budou chtít tuto legendu vyprávět svým dětem a vnoučatům, když se sejdou s celou rodinou u šálku čaje s marmeládou z „rajských jablek“.

Bůh je ve svém stvoření úžasný!
Autor: Natalya Kulikova
Příroda je skvělá kniha beze slov, ale když ji začnete číst, slova se objeví sama od sebe.

Příběh o proutěném košíku
Autor: Natalya Kulikova
V kuchyni, ve velké komodě, kde bylo uloženo veškeré kuchyňské náčiní, byl v nejvzdálenějším rohu proutěný koš. Na rozdíl od jiných předmětů se z komody dostával jen zřídka. A kdysi dávno, když ji mistr právě dopletl z čerstvé, lesem vonící vrbové révy, snila o jiném životě.

Reprodukce na internetu je povolena pouze v případě, že existuje aktivní odkaz na webovou stránku ORTHODOX WEDGE.
Reprodukce materiálů stránek v tištěných publikacích (knihy, tisk) je povolena pouze v případě, že je uveden zdroj a autor publikace.